Ludvík Kuba

Malíře, etnografa, muzikologa, hudebníka, spisovatele, cestovatele, sběratele Ludvíka Kubu můžeme charakterizovat jako všestrannou osobnost české kultury, jenž svým mnohotvárným dílem pronikl do celé řady oborů lidského poznání.

Ludvík Kuba bývá označován jako umělec dvou století, poslední impresionista. Jeho malířský rukopis ovlinilo studium uměleckých škol doma, i v zahraničí a také časté zahraniční pobyty. Poděbradský rodák získal výtvarné vzdělání nejprve soukromým studiem u Karla Liebschera a na počátku devadesátých let studoval krátce i v ateliéru Maxmiliána Pirnera na pražské Akademii. V roce 1893 odjel do Paříže, kde pokračoval ve studiu malířství. Ve francouzské metropoli navštěvoval soukromou Académie Julian a blíže se seznámil s dílem impresionistů a secesí. Z uměleckého hlediska se pro něj stal zásadní mnichovský pobyt v letech 1896-1904. V Mnichově studoval v soukromé škole slovinského malíře Antona Ažbeho a mohl se zde seznámit s dílem nově založenéno spolku Mnichovské secese. Později přesídlil do Vídně, kde vystavoval v rámci uměleckého spolku Hagenbund. Pravidelně se také vracel do Čech, zejména do Březnice u Příbrami, kde jeho tchán zakoupil dům a do rodných Poděbrad. V roce 1911 se poté trvale usadil v Praze. Nadále však podnikal zahraniční studijní cesty, na kterých rozvíjel svůj dlouhodobý zájem o cestování a národopis slovanských národů.

Rozsáhlá výtvarná tvorba poděbradského rodáka zahrnuje podobizny, krajiny, zátiší, žánrové scény, či folklorní studie. Kubovo dílo je pozdním vyzněním impresionismu u nás, který se sloučil s realismem.