Vojtěch Adamec ml.

Vojtěch Adamec ml. je příslušníkem generace osmdesátých let, s níž sdílel snahu o zpřítomňování historických či mytologických odkazů, o jejich přetváření v ryze osobní výpověď. Podobně jako jeho otec se stále pohybuje mezi minulostí a přítomností, mezi plastikou a malbou, mezi lapidárností a uvolněností, mezi snem a skutečností. Malba je pro Vojtěcha Adamce ml. zprostředkovatelem vnitřní zpovědi, v níž se kontrastně prolínají prosvětlené, jemně vymodelované výjevy s potemnělými, až expresionisticky pojatými vizemi. Pokud první zmíněná poloha zasazuje člověka a jeho vědomí do kontextu přírody a kulturních kořenů, druhou lze naopak vnímat jako zneklidňující ponor do hlubokého lesa podvědomých obav, těžkostí a překážek. Obě polohy se však váží k ústřednímu tématu autorovy tvorby: k nekončícímu putování „duševním prostorem“ lidského nitra.

Richard Drury