Vojtěch Adamec st.
Životní dílo Vojtěcha Adamce st. ztělesňuje příběh člověka, který zažil a reflektoval střídající se kapitoly českých dějin od 40. let 20. století: válečná traumata a útlaky komunistické totality, ale i intenzivní a nebojácné tvůrčí sebeurčování let šedesátých. Jeho výpověď se především vztahuje k symbolice lidského tělesného bytí; v této poloze lze u Adamce vyciťovat intimitu osobních prožitků i nadčasové svědectví humanity. Nacházíme v Adamcově dramatické plastičnosti kritické vědomí o soudobém světě i jasně projevované uznání tradice západoevropského umění. Experimentální figurální postupy se u něj tak příznačně propojují s vizuální řečí a duchovními obsahy gotiky, renezance a baroka. Výsledkem je sochařské dílo utvrzující autorovo krédo „Být s pravdou zadobře“.
Richard Drury
Značky
„Vždy jsem studoval morfologii forem. Její vnitřní strukturu, její rezonance a její modální možnosti v kresbě a barvě. Vznikaly soubory kreseb, temperových obrazů a objektů. Bez rozpaků říkám, že vliv domácí tradice považuji za základní. Tradice je všeobsahující, není v ní nic plytkého, ona sama to špatné vylučuje.
Mistr Theodorik s fascinující věcností a mohutností všech duchovních vazeb. Třeba Karel Purkyně a zase zpět Braun, Brandl, Škréta a dopředu k nám živým Preisler, Šíma atd. To je živý tok.“
Vojtěch Adamec st.
