Vincenc Beneš

Během let 1896 – 1902 studoval na reálce v Hradci Králové. Od roku 1902 pak studoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze pod vedením profesora Emanuela Dítěte a Emanuela Krescenze Lišky. Své studium zde ukončil v roce 1904, kdy přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde nejprve nastoupil k Vlaho Bukovacovi, poté přešel do krajinářské školy Rudolfa Ottendelfa, kde již zůstal do konce studií do roku 1908. Stal se členem tzv. Osmy (sdružení pokrokových umělců – Kubišta, Filla, Procházka, Kubín). Od roku 1909 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a v roce 1911 byl spoluzakladatelem nově založené Skupiny výtvarných umělců. S Otakarem Nejedlým založil v Praze soukromou malířskou školu. Od roku 1912 se pod vlivem umění Picassa a Braqua dopracoval až k analytickému kubismu. Po roce 1914 se od kubismu postupně odklání a nahradil racionální přístupy smyslovým zážitkem. Po první světové válce se přiklonil k moderní krajinomalbě. Od roku 1919 společně se svým přítelem Otakarem Nejedlým maloval krajiny z bojišť legií. Po roce 1925 se vrátil k odkazu Matisse a k neoklasicismu. V tomto období zobrazoval především jihočeskou krajinu z okolí Písku. Za hlavní ve své tvorbě považoval barvu a uvolněnost, živý impresivní svazek barvy a světla. Po poslední návštěvě Paříže, roku 1931, převzal kolorismus od Pierra Bonnarda a své malby výrazně barevně oživil. Účastnil se mnoha výstav doma i v zahraničí.